Která rostlina je nejodolnější?

Chtěl jsem. Ne, snad ne dovolenou, ne ohňostroj nebo výbuch emocí, jak by se zdálo. Chtěl jsem si jen vytvořit svůj vlastní malý barevný svět. Už ne. Bez předstírání originality, rafinovanosti a tzv. „trendovosti“ :)

Jsem svým vlastním umělcem. bohužel nevytvářím mistrovská díla, ale nebojím se ani kritiky :) Tvořím, co chci :) A prvním atypickým obyvatelem mé zahrady byla červená broskev.

Ještě nevím, jak bude ovoce chutnat; teď mi dozrávají tři broskve, které vzešly z celé té nádhery :))

Koupil jsem si ho, uposlechl jsem momentální touhu. Byl podzim, sazenice byly holé a bylo velmi nejasné, jaké to bude. Ne, už dříve jsem si dovolil světlé doteky, ale většinou to byly dekorativní listy, jak dřevité, tak bylinné. přestěhoval jsem se na nové stránky a když jsem udělal první cestu, „uviděl jsem“ pivoňkové keře, jak se podél ní naklánějí. Proč se mi to v hlavě zrodilo tak zděšení, nechápu, ale teď mám 13 keře pivoňky různých odrůd, z nichž bohužel zatím vykvetla jen jedna. Jeden keř s jedním květem. ale také to zcela odporuje všem mým dříve stanoveným vkusům a preferencím.

Velmi sytá třešňová barva, která se na slunci přibližuje šeříku a ve stínu nabírá inkoustově fialové tóny.

A brzy na jaře, před začátkem kvetení, mladé pivoňkové keře odvádějí vynikající práci jako akcenty.

A když jsem udělal druhou cestu z kamenů, objevil se podél ní krvavě červený lomikámen, který, jak se zdá, měl „zranit oko“ a rozzuřit se svým jasem.

První, kdo se usadil podél cesty, byl lomikámen bílý. Jas a osobitost jí ale zjevně chyběly, a tak k ní přibyla červená.

Ale ne. a to „neřezalo“ a nepobuřovalo, ale naopak působilo potěšení.

Jedna moje kamarádka často opakuje, že při zakládání své zahrady „dokonalost nemá meze“ a můj vlastní manžel si je jistý, že „nejlepší je nepřítel dobra“ :) Souhlasím s oběma, ale snažím se ne zapomeňte, že stejně jako při snaze o dokonalost je důležité to nepřehánět a dosahovat dobrých věcí, je důležité nezabřednout do každodenního života. Musíte důvěřovat svým vlastním instinktům bez ohledu na pravidla, zákony a názory. Ačkoli. co tam je? Musím vzít v potaz manželův názor, nebo alespoň předstírat, že ho pozorně poslouchám :)

Armerii jsem si vybral kvůli její nenáročnosti, celoroční dekorativnosti a lásce ke slunci. Mám jak bílou armérii, tak korály. Ale teď se bavíme o malinovém, jelikož jsem ho zasadil kousek od mýtiny s peříčkovým bílým karafiátem. Aby se to „nerozmazalo“ vedle mých světle šedých kamenů, byl vyžadován malý jasný akcent, jehož roli hrála karmínová armérie na jedné straně cesty.

Malý akcent, který umožňuje, aby se bílý půdopokryvný karafiát neztratil mezi šedou půdou a šedými kameny

V minimálním množství mě taková zářivá barva nedráždí :)

A na druhé straně cesty, také vedle bílého půdopokryvného karafiátu, zvýrazňuje moji pozornost karmínový tymián. Odstín květů tymiánu i armerie je stejný, na fotce je drobný rozdíl kvůli různé osvětlení. Výbuch mozku proto nemají ani lidé preferující konzervativní barvy, za které se považuji :)).

Odrůda tymiánu se nazývá Greeping Red. Ale jak se ukázalo, on vůbec není Red :)

V případě lila-malinového karafiátu je ale vše přesně naopak. Aby mě karafiátová paseka neokoukala, odvedla jsem pozornost také na tymián a armérii, ovšem s bílými květy.

Krátký ježek alpského karafiátu se mi v zimě moc líbí, takže jsem připraven to tolerovat i během květu :)

I přes přílišný jas se mi moc líbí

Obecně jsou karafiáty mou slabinou pro svou schopnost růst na horkých jižních kamenech prakticky bez zálivky. Proto jich mám hodně, ale protože se bavíme jen o akcentech, ukážu jen jeden.

Když jsem viděl tento karafiát na trhu, nemohl jsem ho obejít. Fotil jsem pro svou sestru, znal jsem její strakou povahu a toužil po jasných barvách. Ale ukázalo se, že to byl hřebíček, který nemohla vystát. Oh, jak.

Fotka byla pořízena, kde tento karafiát zatím nic nezvýrazňuje, ale mám s ním své plány.

A jsou situace, kdy na různých místech rostlina hraje jinou roli. Nákup gravilátových odrůd

, chystal jsem se z toho udělat paseku, kde bude hrát podpůrnou roli. Ukázalo se ale, že zrovna tato odrůda slunce vůbec nesnáší, i když zbytek gravilaty snáší mírné sluneční záření. . A musel jsem ji zasadit do téměř úplného stínu, mezi hostas a tmavě zelené závěsy doronicum.

Tento gravilát je velmi nízký, téměř půdopokryvný, mezi hostiteli vypadá skvěle a neshoduje se s Doronicum, které má vysoké stopky.

Pokud včas otrháte květy, které odkvetly, keř zůstane kompaktní a pokračuje v květu.

Stejný příběh s aquilegií

Velmi zajímavá aquilegie nízkého vzrůstu, která může ozdobit každý kout

Mezi svými tmavšími protějšky vypadá jako oslnění, dodává obrazu objem a živost, jak jsem řekl v

. Ale na vybledlém pozadí se již stává akcentem.

Poblíž betonového obrubníku přitahuje pozornost Winkyina akvilegie a odvádí pozornost od ubohé šedi na sebe

Totéž se stalo s mnoha rostlinami. Nechci jim dělat akcenty, ale když jsem zvolil dobré umístění, nečekaně jsem je objevil z úplně jiné strany.

Calla Mango je jako kus ambry v zelených vlnách :)

Nízko rostoucí řebříček Paprika vypadá velmi výhodně na pozadí kamenů a hustého zeleného rozmarýnu

A ohnivá růže, jejíž rozmanitost neznám, plně odhaluje svou krásu na pozadí štěrkové cesty.

Tato růže se mi opravdu nelíbí a nikdy bych na ni nevsadil, ale odvádí pozornost od ošklivého plotu skvěle. Děkuji své mamince za důrazné doporučení, abych ji zasadil :)))

Asfodelína sama o sobě nemůže být akcentem, ale uprostřed mýtiny chrpy z ní nemůžete spustit oči.

Nespoléhám se pouze na kvetoucí rostliny, ale ze zvyku dávám stále přednost okrasným listovým rostlinám.

Heucheru jsem zasadil do stínu mezi hostas, v zimě si zachovává listy a v létě se spáruje s gravilátem, o kterém jsem psal výše.

Jeho květy působí jako zvýraznění na hladkém listí.

Photinia je vysazena ve stínu mezi jalovci a úžasně zaměřuje pozornost na tento kout lokality.

Už dlouho jsem chtěl zasadit obiloviny, ale kromě kostřavy šedé a červené jsem nikdy nic neměl. První z rostlin se stala Imperata, která okamžitě působila jako akcent na pozadí zeleného trávníku a jalovce se zlatými „peříčky“.

Zatím mám velmi malý kousek imperata, ale rychle roste, takže je to otázka času.

Můžu psát donekonečna. taky mám nádhernou echinaceu

, která je zatím jen v poupatech a zasazená k „nohám“ popínavé bílé růže. Existují i ​​dvojité krvavě červené denivky, které se kvůli chladnému jaru a deštivému časnému létu opozdily v květu, ale každá keř něco zdůrazňuje. Brzy přijde čas na jiřiny a na podzim – chryzantémy.

O všech bych mohla psát dlouho a. je to nuda :)) Zmínit bych se chtěla jen o nádobách, o jejichž osázení jsem se začala zajímat kvůli malé velikosti pozemku a naštěstí chladnému počasí :). Pokud potřebujete někde zvýraznit nebo naopak odstranit rozmanitost a vyhladit dojem, stačí vložit květináč s požadovanou rostlinou.

Na holý betonový parapet můžete hodit lavičku a umístit květináč s jasnou květinou.

Do osteospermu jsem se zamilovala vážně a na dlouho :))

Červená verbena může ozdobit jakýkoli kout nepřetržitým kvetením

Právě vínový osteospermum přitahuje pozornost na keře svých bílých protějšků.

U toho se zastavím :))) Jinak se musím tlouct o zápěstí, abych svůj příběh nenatahoval do plnohodnotného románu :) Díky všem, kteří se zastavili, jak budu pokračovat, ale v úplně jiném příběh :)